Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 REKONSTRUKCE VÝVOJE LESNÍ VEGETACE NA ŽITNÉM OSTROVĚ NA ZÁKLADĚ PYLOVÉ ANALÝZY

RECONSTRUCTION OF THE FOREST VEGETATION DEVELOPMENT IN THE ŽITNÝ OSTROV ISLAND ON THE BASIS OF POLLEN ANALYSIS

Eva Břízová – Peter Pišút – Eva Uherčíková

Abstract

This paper summarizes preliminary results of the study focused on geological characteristics, dating and pa-laeoecological analysis of sedimentary infill of the former Dudváh River palaeomeander. Study area (locality Štúrová) is located in central part of the Žitný ostrov Island, SW Slovakia, near the village Štúrová. Pollen analy-sis has been carried on a 100 cm thick sediment profile from paleomeander Štúrová. Analyses of 22 samples characterise the development of the aquatic and terrestrial biotope and the surrounding landscape the last ca

2000 – 2500 years. Pollen transported from longer distances was significant due to the openness of the land-scape, coming from northern part of Slovak mountains. A high degree of afforestation (Abies, Fagus, Picea, woods of alluvial forests) was characteristic for the Younger Subatlantic (X). During Subatlantic, pollen of sy-nanthropic plants appears. Phases of the aquatic and wetland biotope development were defined on the first (DV-SK1) and second (DV-SK2) zones on the basis of coccal green algae and aquatic and wetland plant ecosystems (Myriophyllum, Trapa natans, Potamogeton).

Key words: Dudváh River, Žitný ostrov Island Slovakia, palynology, paleoecology, malacozoology

ÚVOD

V průběhu posledních 15 000 let se tvářnost niv velmi změnila. Nivy hlavně velkých řek v teplejších územích se tak staly v pozdním glaciálu (ca 15 000–10 250 B.P.) refugii klimaticky náročnější vegeta-ce. Výrazně se tak lišily od svého okolí a tato aluviální společenstva byla značně bohatší než byla skladba společenstev podhorských niv. V posledních letech i díky povodním a klimatickým změnám, se o dění v těchto územích začala zajímat i pylová analýza a metody (radiokarbonové datování, mala-kozoologie, výzkum rostlinných makrozbytků, fytocenologie atd.), které společně s ní podávají celko-vý obraz o vývoji přírodního prostředí, postupně v Polabí (BŘÍZOVÁ 1999a, 1999b, DRESLEROVÁ et al. 2004), Litovelském Pomoraví (BŘÍZOVÁ 2003a, 2003b). Vývoj vegetace v průběhu pozdního gla-ciálu a holocénu v České republice bude dobré srovnat s vývojem v nivách slovenských řek. Začali jsme s komplexním výzkumem na řece Dudváh. Řeky v životě člověka vždy hrály důležitou úlohu. Události, které měly vliv na současnou podobu nivy, platí pro velké řeky v mírném pásu Evropy (FRENZEL 1995).

V současnosti probíhá výzkum vegetace a malakocenóz biotopů paleomeandrů v zemědělsky in-tenzivně využívané krajině slovenského Žitného ostrova (obr. 1). Předmětem výzkumu je rovněž pale-oekologická analýza svrchní části (0–100 cm) sedimentární výplně paleomeandru Dudváhu u obce Štúrová, s cílem rekonstruovat vývoj malakocenóz a sukcesi rostlinných společenstev in situ (schránky měkkýšů, rostlinné makrozbytky) jako i v širším okolí (pylová analýza), datovat dobu odstavení resp. závěrečné fáze zazemňování zkoumaného ramena a upřesnit tak poznatky historické geografie. Vý-zkumy nepřímo po dlouhé době navazují na palynologická zjištění E. Krippela (KRIPPEL 1986).

Sledování a datování vzniku nivy Dudváhu a vývoj vegetace pomocí pylové analýzy bylo prová-děno v rámci výzkumného záměru České geologické služby Praha (MZP000257801) a projektu IGCP 518. Významným prvkem při rekonstrukci vývoje vegetace je právě dřevinná složka pylového spektra, která určuje i stratigrafický vývoj sedimentu na místě i v širším okolí a umožňuje provést i prognózy vývoje lesní vegetace v daném území do budoucna.

METODIKA

Palynologicky bylo zpracováno 20 vzorků (E. Břízová) odebraných P. Pišútem a dalšími spolupracov-níky po 5 cm, celkem hloubka 1 m. Pro větší množství stratigraficky nevýznamných sporomorf a vel-mi málo dřevinných typů byla mikroskopická analýza časově velmi náročná. Laboratorní zpracování (provedeno M. Kováčovou v laboratoři PrF UK v Bratislavě) proběhlo obvyklou metodou (macerace v HF, upravená Erdtmanova acetolýza – ERDTMAN l943, 1954; FAEGRI et al. 1964; OVERBECK 1958), získaná pylová zrna a spory byly uchovávány ve směsi etylalkoholu, glycerinu a destilované vody.

KRIŽOVÁ, E., UJHÁZY, K. (eds.) 2007: Dynamika, stabilita a diverzita lesných ekosystémov. TU vo Zvolene, Zvolen, p. 209–215; ISBN 978-80-228-1821-6 209

Mikroskopické zpracovávání proběhlo na 2 preparátech pro jednotlivé vzorky (AP – pylová zrna dře-vin nad 300, pokud bylo potřebné množství pylových zrn AP). Výsledky výzkumu jsou přiloženy v pylovém diagramu (obr. 2).

Na základě získaných výsledků je profil stratigraficky datován podle Firbase (FIRBAS 1949, 1952) a rozčleněn na 5 lokálních palynologických zón (LPAZ). Výsledky jsou srovnány s dalšími výzkumy zde provedenými (makroskopická a malakologická analýza, výzkum recentní vegetace – P. Pišút, E. Uherčíková, T. Čejka, viz článek v tomto sborníku; KUBALOVÁ 2006; PIŠÚT et al. 2007). Analýza se rovněž opírá o výsledky datování schránek dvou měkkýšů z hloubky 83 a 102 cm, jejichž věk byl sta-noven konvenční radiometrickou metodou uhlíku C14 v laboratoři Gliwice, Polsko.

Pozn.: extrémně teplé a suché počasí tohoto léta umožnilo 27.7.2007 odběry dalších vzorků až do hloubky 140 cm a podrobnější popis sedimentů v profilu kopané sondy.

Popis profilu a lokality

Studované území leží v klimaticky velmi teplé a suché oblasti Podunajské nížiny. Paleomeandr „Št-úrová“ je součástí 24 km dlouhého bývalého dolního toku říčky Dudváh, který byl přirozenou cestou odstaven na přelomu 14. a 15. století, čímž se stal součástí dolního Žitného ostrova (PIŠÚT, 2006). Paleomeandr má neúplně esovitý půdorys, protíná ho státní silnice z Okoličné na Ostrove do Čalovca. Šířka koryta starého Dudváhu zde dosahovala 37–50 m. Část dna ramene dnes zaujímá lužní les v podobě monokultury šlechtěného topolu a výsadby vrb, které byly v minulosti a toho roku ořezané jako hlavové vrby na palivové dřevo. Bylinnou vegetaci reprezentují hlavně plošně rozsáhlé, souvislé porosty rákosu a vysokých ostřic (Phragmition, Magnocaricion), které podrobně charakterizovala KUBALOVÁ (2006). V antropicky evidentně nenarušené části ramene s homogenním porostem ostřic s Carex riparia bylo vybráno místo pro analýzu sedimentu (47° 50´ 20,99“N, 17° 56´ 49,17“ E).

Sedimentární výplň ramene jsme zkoumali nedaleko bývalého nárazového břehu, kde byla před-pokládaná největší hloubka. Půdním typem je fluvizem glejová, karbonátová varieta (FMGc – ti/nf4; KOL. 2000).

Výplň ramena je tvořena tmavě sivohnědou prachovitou hlínou (humusový horizont Aoc do hlob-ky 56 cm), v horních 20 cm hustě prokořeněná, obsahující množství subfosilních ulit Mollusca,

Obrazek

Obr. 1 Mapka JZ. Slovenska se studovanou lokalitou Štúrová (paleomeandr Dudváhu).

v hloubce 39–56 cm s vložkou hlinitého písku, od hloubky 74 cm (glejový redukční horizont CGrc) níže potom souvisle nejméně do hloubky 260 cm tmavě sivohnědý, plastický jíl (dno ramena se vrtá-kem nepodařilo zatím dosáhnout). Vzorky sedimentů na analýzu makrozbytků, schránek Mollusca a sporomorf byly odebrány přímo z neporušeného profilu kopané sondy (0–60 cm, později i z hloubky 100–140 cm), z hloubky 60–80 cm pomocí vrtáku (ø 15 cm) a z horizontů 80–100 cm komorovým půdním vrtákem. Od hloubky 67 cm se vyskytovaly difúzní rezavohnědé skvrny, slabě kontrastní, plošně zastoupené do 15% v matrici. V hloubce 55–62 cm byl zjištěn hojný výskyt ulit Planorbarius corneus, jehož věk byl metodou uhlíku 14C datován na 1410 ± 55 let BP (Gd-12990), tzn. do období mezi 535–695 AD. v hloubkách 83 a 102 cm byly nalezeny výborně zachované schránky vodního měkkýše Unio tumidus (druh průtočných a poloprůtočných vod), věk posledního stanoven na 2770 ± 45 let BP (1020–815 BC; Gd-11901). Lokalita bývá na jaře při zvýšení hladiny podzemní vody zapla-vená do výšky 20–30 cm; hladina podzemní vody jinak poklesává do hloubky od 50 cm (podzim 2005) až do 140 cm (červenec 2007, extrémní sucho – nízký stav vody).

VÝSLEDKY A DISKUSE

Pylová analýza

Z odebraných vzorků a determinovaných pylových zrn, spor a dalších mikroskopických zbytků byl připraven pylový diagram (obr. 2), který lze rozdělit na 5 lokálních palynologických zón (LPAZ) podle typu vývoje vegetace a zároveň stratigraficky zařadit.

DV-SK 1: hloubka 100–85 cm

Cyperaceae – Fagus Alnus Salix Quercus

V této zóně se jednalo ještě o průtočné koryto. Byly nalezeny zbytky původních lesních porostů luž-ních, nížinných ale také horských lesů (Quercus, Fagus, Abies, Carpinus, Picea, Ulmus, Tilia, Popu-lus). Výskyt olše je doložený i nálezem semínka olše lepkavé (Alnus glutinosa) v hloubce 90–100 cm. Je třeba poznamenat, že výskyt slatinných olšin na vhodných stanovištích tu předpokládá také Geobo-tanická mapa ČSSR (MICHALKO et al. 1986). V současnosti se v bezprostředním ani širším okolí zkoumané lokality olše (Alnus) nevyskytují (převládají tu topoly a vrby), nezaznamenali jsme je ani v jednom z 90 fytocenologických zápisů. Pozoruhodný byl i výskyt pylových zrn r. Vitis na bázi profi-lu a „exotických typů“ jako terciérní zachování r. Pinus, Cupressaceae u nás se píší kurzívou pouze rodová a druhová jména, ať se rozhodne časopis, r. Tsuga, což odpovídá redepozici z vrstev starších. Byla nalezena i Ephedra a Hedera.

Pokud jde o výskyt původních porostů buku (Fagus) a jedle (Abies), je třeba říci, že nalezený pyl těchto dřevin nemusí pocházet jen z geograficky poměrně vzdálených míst, odpovídajících dnešnímu rozšíření. Některé paleobotanické nálezy (Fagus, Mercurialis, Ajuga) v archeologických vykopávkách nevylučují i existenci dalšího typu dnes už neexistujících nezaplavovaných lesů s výskytem buku v subatlantickém období přímo na území Žitného ostrova na menších, ostrůvkovitě se vyskytujících plochách (KRIPPELOVÁ 1967). V této souvislosti je zajímavá skutečnost, že od názvu jedle byl s největší pravděpodobností odvozený i původní – předuherský, t. j. staroslovanský název sídlištního komplexu v prostoru dnešní obce Jelka, který původně sahal od Malého Dunaje až po Čiernu vodu, k Dudváhu (SEDLÁK 1994).

Z bylin byly nejrozšířenější typy čeledi Cyperaceae, objevují se trávy (Poaceae) a rákos (Phragmi-tes) a další mokřadní typy s vegetací indikující volnou vodní plochu. Nedílnou součástí rostlinných ekosystémů tohoto období jsou už i antropofyta (Apiaceae, Brassicaceae, Asteraceae Tubuliflorae i A. Liguliflorae, Artemisia, aj., obilí Cerealia sp., Cerealia T. Triticum, Cerealia T. Secale).

Poměr AP (pylová zrna dřevin) ku NAP (pylová zrna bylin) byl zpočátku vyrovnaný, ale brzy stoupá ve prospěch bylin.

Pokud je vývoj vegetace této zóny paleomeandru Dudváhu srovnán se zazemněným ramenem Labe u Staré Boleslavi, jedná se podle palynologické klasifikace o starší subatlantikum (IX, 2 800/2 300 B.P. – 500/650/700 l.n.l., FIRBAS 1949, 1952), podle archeologie pravděpodobně o dobu římskou (BŘÍZOVÁ 1999a, 1999b, 2001a, 2001b, 2004, 2005, 2006, DRESLEROVÁ et al. 2004).

DV-SK 2: hloubka 80–60 cm

Cyperaceae – Poaceae – makrofyty – Quercus

V následujících zónách je už zaznamenán trvalý pokles dřevinné složky (AP). Došlo k dalšímu zarůs-tání vodní plochy makrofyty (Nuphar, Nymphaea, Myriophyllum, Trapa natans, později Lemna minor), v okolí s pásy Phragmites. Volné vodní plochy v zarůstajícím rameni se společenstvy vodních plovoucích rostlin třídy Potametea byly jednoznačně indikované i početnými nálezy semen druhu Ceratophyllum demersum, rodu Potamogeton (nejméně dva různé druhy) a Batrachium v hloubkách 60–100 cm. Ze dřevin převládá dub (Quercus). Ustupuje hlavně buk (Fagus), druhy olšin i vrbin, Ephedra, Vitis, Hedera, mizí redeponovaná pylová zrna dřevin, objevuje se více jalovec (Juniperus) a dřeviny lužního lesa (např. Ulmus, Populus).

Kromě bylinné složky Poaceae, Phragmites, Cyperaceae, světlomilné Helianthemum a makrofyt se objevují opět obiloviny a jejich plevele. Část pylových zrn č. Apiaceae připisujeme mokřadnímu dru-hu Phellandrium aquaticum, který je doložený více nálezy semen z tohoto i dalších horizontů. Souvisí s lokálním výskytem přirozených rostlinných společenstev řádu Oenanthetalia aquaticae, charakteris-tických pro mrtvá ramena a koryta mělkých, pomalu tekoucích vod s rozkolísaným vodným režimem (OŤAHELOVÁ et al. 2001).

Tato zóna se stratigraficky řadí opět do staršího subatlantika (IX, 2 800/2 300 B.P. – 500/650/700 l.n.l., FIRBAS 1949, 1952), z archeologického hlediska by pravděpodobně mohlo jít o dobu stěhování národů (BŘÍZOVÁ 1999a, 1999b, 2001a, 2001b, 2004, 2005, 2006, DRESLEROVÁ et al. 2004).

DV-SK 3: hloubka 55–45 cm

Cyperaceae – Brassicaceae/Cuscuta

Zarůstání ramene v této zóně opět pokračovalo. Dřevinná složka je již výrazně nahrazena bylinami (viz pylový diagram) zvyšováním podílu Cyperaceae, Brassicaceae/Cuscuta. Celkově jde o výrazný pokles dřevinné složky, asi největší v celém profilu. Je to zvláště pokles pylových zrn dubu (Quercus), dřevin měkkého a tvrdého luhu, olšin, vrbin, křovin a hlavně indikátorů období subatlantika buku (Fa-gus), jedle (Abies), habru (Carpinus) i smrku (Picea).

Největší podíl v palynospektru mají typy č. Brassicaceae/Cuscuta a Cyperaceae. Opět antropofyta dokazují větší zemědělské využití krajiny.

Tato zóna se stratigraficky řadí do starší fáze mladšího subatlantika (Xa, 500/650/700 l.n.l. – 1 200 l.n.l. , FIRBAS 1949, 1952), podle archeologie jde o raný středověk (BŘÍZOVÁ 1999a, 1999b, 2001a, 2001b, 2004, 2005, 2006, DRESLEROVÁ et al. 2004).

DV-SK 4: hloubka 40–25 cm

Cyperaceae

V této zóně se objevují znovu některé dřeviny měkkého luhu a světlomilné typy např. Corylus, Salix , Populus, Tilia cordata, Acer, Fraxinus a další např. r. Sorbus. Na počátku období se společně objevuje Juniperus Calluna vulgaris (indikátory pastvy). Pokles výskytu pylových zrn dubu (Quercus) byl ve 12.–14. st. n. l. důsledkem kácení, pastvy v lese a sběru žaludů, na podobně prudký pokles pylových zrn jedle (Abies) mělo vliv osídlení (KRIPPEL 1986).

Stále se zvyšuje podíl bylinných pylových zrn (Cyperaceae, Potamogeton, Lemna minor), již méně je vodních typů, klesá i podíl synantropních rostlin. Nově se objevuje Centaurea cyanus (obilný ple-vel) a zvyšuje se množství r. Artemisia, z obilí je to spíše Cerealia T. Secale (typ žito).

Tato zóna se stratigraficky řadí do mladší fáze mladšího subatlantika (Xb, 1 200 l.n.l. – dnešek, FIRBAS 1949, 1952), podle archeologie do vrcholného středověku (BŘÍZOVÁ 1999a, 1999b, 2001a, 2001b, 2004, 2005, 2006, DRESLEROVÁ et al. 2004).

DV-SK 5: hloubka 20–0 cm

Cyperaceae – Pinus – antropofyta

Výraznější změny ve vývoji území nastaly pravděpodobně po odvodnění Žitného ostrova, opět nastává značný pokles dřevinné složky na úroveň téměř DV-SK3. Více se vyskytuje borovice (Pinus), snižuje se množství pylových zrn břízy (Betula) a jalovce (Juniperus). Více se začíná uplatňovat smrk (Picea) díky umělé výsadbě. Ve větší míře se objevují opět antropofyta.

Tato zóna se stratigraficky řadí do starší fáze mladšího subatlantika (Xb, 1 200 l.n.l. – dnešek, FIRBAS 1949, 1952), na základě archeologie je možno tuto zónu označit za současnost (BŘÍZOVÁ 1999a, 1999b, 2001a, 2001b, 2004, 2005, 2006, DRESLEROVÁ et al. 2004).

Nejmladší fázi závěrečného zazemňování ramene charakterizují i paleobotanické nálezy a struktu-ra tanatocenóz měkkýšů ze svrchních 0–30 cm sedimentární výplně. Z rostlin úplně převládají semín-ka a krovky bylin Atriplex prostrata (Chenopodiaceae), nažky a mošničky Carex riparia (Cyperace-ae), vyskytují se tu semena Symphytum officinale a neofytního druhu Cuscuta australis. Uvedené dru-hy se váží na současné společenstvo, kde fakultativní halofyt Atriplex prostrata periodicky zvyšuje svoji abundanci a dominanci v letech, nepříznivých pro ostřici (Carex, příklad roku 2006). Začátek postupného vysoušení krajiny a mírný pokles průměrné hladiny podzemní vody se začal až v 19. stole-tí.

Podobně jako v případě zazemněného dunajského ramena na lokalitě „Bláhová dedina“ (cf. KRIPPEL 1963), zvyšování podílu pylových zrn č. Cyperaceae směrem k povrchu profilu evidentně souvisí se značným podílem lokálních palynomorf, s postupným zazemňováním ramena a přirozenou sukcesí in situ, jejíž výsledkem je dnešní porost vysokých ostřic s dominancí Carex riparia.

Obrazek

 

Obr. 2 Pylový diagram Štúrová, analyzovala E. Břízová.

Výsledky ostatních sledování

Analyzované vzorky byly bohaté na schránky měkkýšů, ale poměrně chudší na palynomorfy. Vzorky kromě toho obsahovaly zuhelnatělé i nezuhelnatělé fragmenty a semena rostlin, kožovité útvary prav-děpodobně kokony Annelida/Turbellaria, úlomky kostí (cf. Micromammalia), zbytky Ostracoda a hmyzu (Insecta). Z rostlinných makrozbytků se zatím podařilo identifikovat semena charakteristických a typových druhů fytocenóz, které i dnes nacházíme na dně zkoumaných ramen.

Dosavadní výsledky pylové analýzy ukazují na mladé ukládání organického sedimentu. Ve vzor-cích je převaha pylových zrn bylin, zejména druhů vodní flóry, zastoupení dřevin je malé, což charak-terizuje silně odlesněnou krajinu.

Paleobotanické nálezy dobře doplňují výsledky analýz subfosilních schránek měkkýšů, kde ve výplni paleomeandru úplně převažují vodní druhy, charakteristické pro odstavená ramena v pokročilém stádiu zazemňování.

Ze suchozemských měkkýšů (zastoupených jen 1,6 %) se zjistilo jen několik mokřadních druhů, heliofilní druh Vallonia pulchella a lesní eurytopní druh Helix pomatia. Absence některých typických lesních druhů, podobně i zákresy celého území na historických mapách I. (ARCANUM 2006) a II. vo-jenského mapovaní taktéž naznačují, že v posledních stoletích i případné porosty dřevin přímo na lo-kalitě byly nesouvislé nebo značně rozvolněné, nejdříve šlo jen o břehové lemy dřevin měkkého luhu a keřů. Také dnešní zbytky polopřirozených porostů měkkého luhu (asoc. Salici – Populetum phrag-mito caricetosum JURKO 1958) v paleomeandrech, převážně reprezentované degradovanými porosty hlavových vrb, mohly začít růst přímo v ramenech na původních stanovištích rákosu a vysokých ostřic (Phragmition, Magnocaricion) vysázené až po odvodnění od druhé poloviny 19. století.

Doklady výskytu dnes ohrožených, vzácných a řídce se vyskytujících rostlinných druhů (např. Nymphaea, Nuphar, Trapa natans agg., Utricularia) jako i měkkýšů Slovenska jsou významné z hlediska poznání jejich historického rozšíření.

Kromě nálezů pylových zrn a spor během pyloanalytického vyhodnocování bylo objeveno několik typů patřících ke zbytkům Vermes, jsou jimi střevní paraziti člověka a prasat (Trichuris trichiura – tenkohlavec bičíkový, Ascaris cf. lumbricoides – škrkavka dětská). Obaly jejich vajíček se nacházejí často i jinde ve středověkých objektech v sedimentech ukládaných v této době (BŘÍZOVÁ 1997, 1998, 1999a, 1999b, BŘÍZOVÁ, BARTOŠKOVÁ 1994).

SOUHRN

Vývoj vegetace v paleomeandru Dudváhu u obce Štúrová lze rozdělit na 5 lokálních palynologických zón (LPAZ) a zároveň stratigraficky zařadit: DV-SK 1: hloubka 100–85 cm, Cyperaceae – Fagus Alnus Salix Quercus; DV-SK 2: hloubka 80–60 cm, Cyperaceae – Poaceae – makrofyty – Quer-cus; DV-SK 3: hloubka 55–45 cm, Cyperaceae – Brassicaceae/Cuscuta; DV-SK 4: hloubka 40–25 cm, Cyperaceae; DV-SK 5: hloubka 20–0 cm, Cyperaceae – Pinus – antropofyta.

Podařilo se získat i přehled o vývoji lesní vegetace, hlavně dřevin, které se uplatňovaly ještě v dobách před většími zásahy člověka do vývoje krajiny (viz obr. 1, pylový diagram v zóně DV-SK 1). Hlavní složkou lesní vegetace byly lužní lesy (Quercus, Ulmus, Tilia, Fraxinus, Populus, Salix, Alnus, aj.). Picea, Abies, Fagus, Carpinus jako charakterističtí zástupci svrchnoholocénního období, se vy-skytovaly vzhledem k nadmořské výšce v menší míře, mohly zde růst a některá pylová zrna mohla být přinesena z horských oblastí Slovenska. Složení dřevinné i bylinné složky v této části Žitného ostrova je srovnáváno i s předchozími výzkumy Krippela (Krippel 1963, 1986), shoduje se a významně se doplňuje.

Poděkování

Věnováno památce na svého učitele RNDr. Eduarda Krippela, CSc. Zároveň děkuji slovenským kolegům spolu-autorům za poskytnutý materiál ke studiu organických sedimentů v nivách slovenských řek, M. Kováčové za pomoc při maceraci vzorků. Příspěvek vznikl s finanční podporou grantové agentury SAV VEGA v rámci řešení projektů č. 2/5016/25, 2/5014/25 (Slovensko) a podpořen také v rámci výzkumného záměru České geologické služby Praha (MZP000257801) a projektu IGCP 518 (Česká republika).

LITERATURA

ARCANUM 2006: Digitalizované mapy Habsburskej ríše – prvé vojenské mapovanie (1763–1785) na DVD. Dru-hé vydanie, Arcanum Adatbázis Kft., Budapešť.

BŘÍZOVÁ, E. 1997: Rekonstrukce životního prostředí ve středověké Praze (Reconstruction of the environment in medieval Prague). Zpr. geol. výzk. v roce 1996 (Praha), p. 161–162.

BŘÍZOVÁ, E. 1998: Pylová analýza sedimentu středověké Sněmovní ulice v Praze (Prague medieval Sněmovní street – pollen analysis of its sediments). Archaeol. Prag. (Praha) 14: 317–328.

BŘÍZOVÁ, E. 1999a: Změny rostlinných ekosystémů v nivě Labe během pozdního glaciálu a holocénu (Changes of plant ecosystems in the Labe river floodplain during Late Glacial and Holocene /pollen analyses/). Zpr. Čes. Bot. Společ. (Praha) 34(Mater. 17): 169–178.

BŘÍZOVÁ, E. 1999b: Late Glacial and Holocene development of the vegetation in the Labe(Elbe) River flood-plain (Central Bohemia, Czech Republic). Acta Paleobot. Suppl. 2 – Proceedings 5th EPPC (Kraków), p. 549–554.

BŘÍZOVÁ, E. 2001a: Vývoj labské nivy u Staré Boleslavi v minulosti. In: V. Řehořek (ed.), Niva z multidiscipli-nárního pohledu IV. Sborník rozšířených abstrakt k semináři konanému 10.10.2001 v Geotestu v Brně, Br-no, p. 47–49.

BŘÍZOVÁ, E. 2001b: Rekonstrukce vývoje vegetace ve vztahu k osídlení u Staré Boleslavi během posledních 2500 let. Kvartér 2001, 7. pracovní seminář, sborník abstraktů. PřF MU Brno.

BŘÍZOVÁ, E. 2003a: Změny vegetace a klimatu v sedimentech řeky Moravy v CHKO Litovelské Pomoraví (Changes of vegetation and climate in sediments of the Morava River in the Protected Landscape Area Lito-velské Pomoraví). Ochr. Přír. (Praha) 58(10): 295–299.

BŘÍZOVÁ, E. 2003b: Litovelské Pomoraví – záznam změn vegetace a klimatu v sedimentech řeky Moravy (Lito-velské Pomoraví – records of changes of vegetation and climate in sediments of the Morava River). In: J. Měkotová, O. Štěrba (eds.), Říční krajina se zaměřením na problematiku řek a okolní krajiny. Sborník pří-spěvků z 1. ročníku pracovní konference (River Landscape, proceedings of conference), Olomouc, p. 75–86.

BŘÍZOVÁ, E. 2004: Vývoj krajiny v českém středním Polabí v pozdním glaciálu a holocénu (Late Glacial and Holocene development of vegetation in the Labe River floodplain /Central Bohemia, Czech Republic/). In: J. Měkotová, O. Štěrba (eds.), Říční krajina se zaměřením na problematiku řek a okolní krajiny. Sborník pří-spěvků z 2. ročníku pracovní konference (River Landscape, proceedings of conference), Olomouc, p. 12–21.

BŘÍZOVÁ, E. 2005: Hodnocení ekologické stability nivy Labe v pozdním glaciálu a holocénu (Valorization of ecological stability of the Labe River floodplain during Late Glacial and Holocene – pollen analysis). In: J. Měkotová, O. Štěrba (eds.), Říční krajina 3, sborník příspěvků z konference, Olomouc, p. 16–25.

BŘÍZOVÁ, E. 2006: Dynamika vývoje labské nivy u Staré Boleslavi (Dynamism of the Labe River floodplain development near Stará Boleslav). In: J. Měkotová, O. Štěrba (eds.), Říční krajina 4, Olomouc, p. 19–25.

BŘÍZOVÁ, E., BARTOŠKOVÁ, A. 1994: Early medieval hillfort of Budeč: reconstruction of environment of the basis of pollen analysis. Sbor. geol. věd, Antropozoikum (Praha) 21: 75–86.

DRESLEROVÁ, D., BŘÍZOVÁ, E., RŮŽIČKOVÁ, E., ZEMAN, A. 2004: Holocene environmental processes and allu-vial archaeology in the middle Labe (Elbe) valley. In: M. GOJDA (ed.), Ancient landscape, settlement dyna-mics and non-destructive archaeology, Academia Praha, p. 121–171.

ERDTMAN, G. 1943: An introduction to pollen analysis. New York.

ERDTMAN, G. 1954: An introduction to pollen analysis. Waltham (USA).

FAEGRI, K. et al. 1964: Textbook of pollen-analysis. Copenhagen.

FIRBAS, F. 1949, 1952: Spät- und nacheiszeitliche Waldgeschichte Mitteleuropas nördlich der Alpen. – I. Allge-meine Waldgeschichte. II. Waldgeschichte der einzelnen Landschaften. Jena.

FRENZEL, B. 1995: European river activity and climatic change during the Lateglacial and early Holocene. Spe-cial Issue: ESF Project European Paleoclimate and Man, 9. Akademie der Wissenschaften und Literatur. Mainz, ESF Strasbourg, Gustav Fischer Verlag, Stuttgart, Jena, New York.

KOL. 2000: Morfogenetický klasifikačný systém pôd Slovenska. Bratislava, VÚPOP, p. 74.

KRIPPEL, E. 1963. Postglaziale Entwicklung der Vegetation des nördlichen Teils der Donauebene. Biológia, Bratislava 18(10): 730–741.

KRIPPEL, E. 1986: Postglaciálny vývoj vegetácie Slovenska. Bratislava, Veda, p. 307.

KUBALOVÁ, S. 2006: Diverzita vegetácie paleomeandrov v poľnohospodárskej krajine. In: J. Měkotová, O. Štěr-ba (eds.), Říční krajina 4, Olomouc, p. 138–147.

MICHALKO, J. et al. 1986: Geobotanická mapa ČSSR, Slovenská socialistická republika. Bratislava, VEDA.

OŤAHELOVÁ, H., HRIVNÁK, R., VALACHOVIČ, M., 2001: Phragmito – Magnocaricetea. In: M. Valachovič (ed.), Rastlinné spoločenstvá Slovenska. 3 Vegetácia mokradí. Bratislava, Veda, p. 53–183.

OVERBECK, F. 1958: Pollenanalyse quartärer Bildungen. In: H. Freund et al.: Handbuch der Mikroskopie in der Technik. Frankfurt/Main, p. 325–410.

PIŠÚT, P. 2006: Changes in the Danube riverbed from Bratislava to Komárno in the period prior to its regulation for medium water (1886–1896). In: I. Mucha, M. J. Lisický (eds.), Slovak – Hungarian Environmental Mo-nitoring on the Danube, Ground Water Consulting Ltd, Bratislava, p. 186–190.

PIŠÚT, P., BŘÍZOVÁ, E., ČEJKA, T. 2007: Vývoj riečnej nivy Dudváhu na príklade analýzy mäkkýšov (Mollusca) a palynomorf. In: A. Zlinská (ed.), 8. paleontologická konferencia, Štátny geologický ústav Dionýza Štúra Bratislava. Bratislava, p. 68–69.

SEDLÁK, V. 1994: Die älteste Besiedlung des Komitates Bratislava. Studia historica Slovaca 18: 13–128.

Adresy autorů:

RNDr. Eva Břízová, CSc. Ing. Eva Uherčíková, PhD.

Česká geologická služba Ústav zoológie SAV

Klárov 3/131 Dúbravská cesta 9

118 21 Praha 1, Česká republika 845 06, Bratislava 4, Slovensko

eva.brizova@geology.cz eva.uhercikova@savba.sk

Ing. Peter Pišút, PhD.

Univerzita Komenského v Bratislave

Prirodovedecká fakulta

Mlynská dolina

842 15 Bratislava 4, Slovensko

pisut@fns.uniba.sk

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA